Jak to bylo kdysi

Školní jídelna Holice

Paní Věra Pamánková  pracuje na pozici ředitelky školní jídelny v Holicích už 26 let. Vzpomíná na to, jak přišla do jídelny, bylo to jako by přišla do muzea – stará kalkulačka a psací stroj Consul. Když potřebovala novou kalkulačku, musela si ji koupit sama.
Skladové karty byly uloženy v plechové krabici a každé zboží s jednou cenou mělo svou skladovou kartu, takže tam byly třeba čtyři skladové karty na květák jen proto, že byl pořízen za různou cenu.

Po sametové revoluci se všechno změnilo, najednou už nebyl jeden jediný dodavatel ovoce a zeleniny, začaly vznikat velkoobchody, množili se dodavatelé,  vedoucí  jídelny se v tom musela rychle zorientovat.

„Do toho všeho jsem zaslechla, že někde v Poděbradech pořádá nějaká firma VIS Plzeň (tehdy jsem si myslela, že je to nějaká bezpečnostní služba) nějaké akce pro školní jídelny.  Pozvala paní ze společnosti VIS Plzeň a ona mě tak pomalu uváděla do problematiky školního stravování, povídaly jsme a povídaly a dostaly se až k tématu právní subjektivity a ta myšlenka se mi ohromně zalíbila.

Pak jsem absolvovala to několikadenní školení firmy VIS v Poděbradech. Začala jsem si představovat, jak by bylo fajn, kdybych ty skladové karty už nemusela vést v ruce a měla všechno na počítači. Začala jsem se zajímat a pomalu se seznamovat s programy.
Po návratu do Holic jsem od sponzora získala strašně starý úplně prázdný počítač, který už nikde nepotřebovali.  Už v Poděbradech jsme si tehdy objednali první počítačový program, který se jmenoval Jídelna, jehož součástí bylo i účetnictví. Tehdy jsme začali psát historii spolupráce s VIS".

Eva Feketová a Věra Pamánková