Jak se někdo tak plachý a nenápadný dostane k podnikání?

Stáňa Kolouchová

Není to vlastně až tak těžké. V podstatě stačí narodit se do správné rodiny s tatínkem všeumělem šetřílkem a mít staršího, trochu odrzlého bráchu, od kterého pochytíte i to, co byste neměli. Když se k tomu přidá zvídavost, strkání nosu do všeho, po čem nic není, máme budoucího podnikatele na světě. Navíc není na škodu ani nějaká ta revoluce, která vás popostrčí tam, kde by vás to ani ve snu nenapadlo, že byste se mohli ocitnout.

Ano, jistě, tak jednoduché to není, ale protože si myslím, že by byla velká škoda, abyste o začátky zakladatele firmy přišli, pokusím se vám je volným stylem postupně přiblížit, samozřejmě s laskavým dovolením Vládi Bureše.

Tvůrčí nadšení malého Vládíka vypuklo už v raném dětství.  Ve strojní dílně svého otce šetřílka se motal, pletl tátovi pod nohy a hlavně okukoval všechno, co by si mohl sám vyrobit. Coby dítko na prahu školy dostal stavebnici Merkur a ta se stala na nějaký čas jeho drogou. Když ho popadl tvůrčí amok, nejedl, nepil, cítil se jako v tranzu. On prostě musel, nedalo se tomu odolat, musel to dokázat.
(Pozn.autora: to mu ostatně vydrželo až dosud:)

Měl štěstí, nikdo v rodině na něj nepokřikoval: „Zhasni, jdi už spát, je moc pozdě.“

A tak malý Vláďa, nikým nerušen, usínal ve dvě v noci se šroubovákem v ruce, aby byl ráno v šest připravený k realizaci svých nočních nápadů, které nesnesly odklad.

„Hurá, povedlo se!“, úžasný pocit, který musel ihned sdílet se svým okolím.

I když se zrovna nevedlo, nejbližším se líbilo vše a vše dokázali ocenit. Nikdo ho nenapomínal, nedával ponaučení, aby to dělal jinak. Moudrý otec věděl, že i neúspěchy jsou hnacím motorem k rozvoji, touze zkusit to znova, něco dokázat.

Kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Malý Vláďa nebyl jen výzkumník v dílně svého otce, byl to i velký snílek.

Jak on sám říká: „Lehl jsem si do trávy, zavřel oči nebo koukal do mraků, a do detailu jsem promýšlel svůj sen.“ 

Snil o tom, že si postaví řiditelný balon a bude lítat jako Jules Verne. Pak přešel v představách na dálkové ovládaný větroň, aby se o trochu více přiblížil svému otci, který létal na skutečných větroních. Ve své hlavě měl všechno promyšlené do posledního detailu, dokázal promýšlet i souvislosti u věcí, které v té době byly neuskutečnitelné z mnoha důvodů. Velké sny a neuvěřitelná trpělivost, jak je aspoň v představách uskutečnit, ho provázely celým jeho dětstvím.

Člověk si tak říká, jestli taky někdy měl čas normálně zlobit?

Příště: První setkání s elektronikou a první pokusy podnikat…