Proč název Veřejná informační služba

Stáňa Kolouchová

Začnu přímo autentickým vyprávěním Vládi Bureše, protože lépe bych to asi sotva popsala: „Když jsem za studií vymyslel "nezničitelný" záznam dat na běžný magnetofon, nabídly ten systém do JZD Slušovice. Pro ty mladší na vysvětlenou - toto zemědělské družstvo už v době totality začalo podnikat v západním stylu a mělo mimořádné výsledky. Dělali kromě zemědělství všechno možné a velmi úspěšně se pustili i do výroby mikropočítačů TNS. Najímali si nejlepší odborníky a dobře je platili. O můj systém zápisu dat tehdy neměli zájem. Ozvali se až o několik let později po mém návratu z vojny a byla z toho zajímavá několikaletá spolupráce. A já se tam zblízka setkal s opravdovým podnikáním ještě za totality. VISácké pojmy jako "dispečink" nebo "služby šéfů na dispečinku" jsem poznal právě tam. Ale i mnoho dalšího. Měli tam zaveden baťovský systém - tam jsem okoukal také jejich střediskové hospodaření a finanční řízení.“

Ve Škodovce chyběla možnost podnikání - vyrobit SW a prodat ho opakovaně i mimo Škodovku. Nešlo to prosadit, i když se Vladimír hodně snažil. A tak začal podnikat doma na počítači ZX Spektrum. Táta mu přivezl z Německa světelné pero, on je zdokonalil, vymyslel vlastní technické řešení. Vyráběl je doma v bytě 1+1 v improvizované dílně ve skříni. Prodal jich asi 200 ks a dodnes má schovaný dopis ze Slovenska, kde mu pán odpověděl na inzerát na dopisním papíru s růžovými motýlky: "Mal by som záujem o Vaše světélkujůce péro!" :-))).

Stále ještě byla doba totality. Soukromé podnikání nebylo podporováno. Protože Vláďův otec byl již v důchodu, vzal administrativně podnikání na sebe. A tak byl pan Bureš první v Plzni, kdo požádal o živnostenský list pro činnost "tvorba SW". Úředníci si s ním nevěděli rady. Po téměř ročním kolečku ho poslali k původní úřednici, kde byl na začátku… Trpělivost růže přináší a tak zhruba po roce se stal oficiálně podnikatelem (tedy spíš jeho otec) s názvem firmy Vlastimil Bureš-výpočetní technika. To už byl rok 1988.

Pod touto firmou společně s Ivem Křepinským rozjeli další podnikatelský projekt nazvaný P-inzerce. "P" jako počítačová. Šlo o to, že za totality nesměl nikdo soukromě vydávat žádný časopis. Ale na šíření dat na disketách komunisté jaksi zapomněli.  Vláďa s Ivošem našli skulinku v zákonech a začali vydávat elektronickou formu inzertního časopisu pro počítačové fandy. Pak ale přišla revoluce v roce 1989 a s ní svoboda tisku. Inzerce na papíře byla mnohem jednodušší a praktičtější, a tak tento projekt zkrachoval.

Všude se začaly objevovat nejrůznější inzertní časopisy. A Vláďa dostal nápad, že by mohl takový inzertní časopis také vydávat. V té době se začali v Plzni objevovat noví podnikatelé, zakládali své firmy, ale nikdo o nich nevěděl. Rozhodl se začít vydávat katalog těchto podnikatelů. Byl to takový předchůdce Zlatých stránek.

První vydání katalogu si nechal vytisknout v nákladu za 6 000 Kčs. A když čekal na tisk, starostí ani nespal, aby ho někdo nepředběhl. Přece jen šlo o rodinné úspory a hodně vložené práce. Dopadlo to celkem dobře. Vytištěné brožury sám rozvážel po supermarketech, něco prodal kamelotům, sám si funkci kamelota také vyzkoušel. Prodal všechno. A získal první cenné podnikatelské zkušenosti.

Katalog služeb byl úspěšný podnikatelský záměr.

Mělo to ale jeden háček. Vláďa Bureš se chtěl živit programováním, analýzami a řízením týmu ve Škodovce a ne účetnictvím a starostmi kolem nového podnikání. Stále více dělal něco, co sice přináší peníze, ale příliš ho to neuspokojovalo… Tak si vzpomněl na bráchu. Je vynikající organizátor. Na vojně přičichl i k tiskařině. Právě dostavěl barák a bude mít trochu více času. V domě má nevyužité nové prostory. Nabídka tedy byla jasná. Založí společnou firmu. Půjdou do toho napůl. Oba přitom zůstanou ve svých zaměstnáních. Vlasta se bude o vše starat organizačně, Vláďa bude řešit technické věci kolem počítačů. A na tu již ověřenou rutinní činnost přijmou zaměstnance.

Tak vznikla firma VIS k 31. 12. 1991. Chystali další katalog, kde by byly všechny prodejny v Plzni. Prostě další informace pro veřejnost. Proto název Veřejná informační služba. Původně chtěli název VIS, ten ale byl již v rejstříku obsazen a nepovolili jim ho. První logo firmy namalovala Vláďova žena Jarmila. Vydrželo celých 15 let a těžko jsme se s ním loučili. Sídlo bylo ve Vlastově rodinném domě. A přijali prvního zaměstnance Františka Kalistu.

Takže firma VIS na počátku neměla vůbec nic společného s tvorbou SW ani se školními jídelnami. Byla založena proto, aby bratři Burešové udrželi úspěšný podnikatelský záměr s vydáváním katalogů a nemuseli kvůli tomu ani jeden opouštět své zaměstnání.